Oppenheimer je neúprosně krásný Nolanův film, který prostě není možné milovat.
Různé / / July 20, 2023
Žádné spoilery, ale uražené.
20. července byl celosvětově propuštěn Oppenheimer, nový film Christophera Nolana.
Film je založen na knize Kai Birda a Martina Sherwina American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer“. Robert Oppenheimer vedl projekt Manhattan, který vyvinul atomovou bombu. Narcistický intelektuál, sukničkář, komunista - Oppenheimerovi kolegové a politici ho neměli rádi pro jeho osobní vlastnosti a pacifisté - pro jeho výtvor. Právě bomby vyvinuté vědcem byly svrženy na japonská města Hirošima a Nagasaki.
Události filmu se vyvíjejí v několika časových rovinách. V prvním Robert Oppenheimer pracuje na vytvoření jaderných zbraní, ve druhém se snaží zastavit výrobu vodíkové bomby a vyzývá k ukončení studené války.
Christopher Nolan sám napsal a režíroval film. Pro Oppenheimera si vybral tým z těch, s nimiž již spolupracoval: kameramana Hoite van Hoytema (Interstellar), střihačku Jennifer Leim (Tenet), skladatele Ludwiga Goranssona (Tenet).
Ve filmu hrají Cillian Murphy, Matt Damon, Emily Blunt, Robert Downey Jr., Josh Hartnett, Benny Safdie, Gary Oldman a další.
Nulové emoce
Oppenheimer je rozhodně nejbez emocí film Christophera Nolana. V Argumentu byla příšerná, ale pochopitelná milostná linka, o tu je Oppenheimer také ochuzen. Na začátku filmu se zdá, že zde bude hlavní emocí zoufalství, hrůza z toho, co se povedlo, sebenenávist, možná až megalomanie. Nolan však diváka vede po standardních dějových tropech a nenabízí ani sympatie či empatii. To je tak suchý film, že místy připomíná drsný dokument.
Není divu, že kulminace Oppenheimera je posunuta, když ne uprostřed, tak jen mírně za rovník obrázku. Pro emoce musíte jít do Barbie.
Neodhalená hlavní postava
V průběhu filmu je divákům ukazován hrdina, kterého po zhlédnutí pravděpodobně nebudou moci nějak charakterizovat. Robert Oppenheimer je muž, který stvořil jaderná zbraň, a zde jeho životopis končí. Na začátku obrázku se zdá, že jde o šíleného vědce, kterého více než realita zajímá život v teoriích – poměrně známý typ. Pak se ale zdá, že do toho Nolan přimíchává morálku a některé lidské vlastnosti. Co přesně není jasné.
Oppenheimera lze přirovnat k The Imitation Game, kde se zdálo, že Benedict Cumberbatch je přibližně stejný vědec. Jenže na rozdíl od postavy Cilliana Murphyho jeho postava doslova vyzařovala genialitu a budila mnohem větší zájem.
Pokud máte touhu dozvědět se alespoň něco o Oppenheimerovi, pak vás Nolan zklame - je to spíše převyprávění životních událostí, ale ne osobních vlastností, a ještě více myšlenek a nápadů. Buď je Oppenheimer rád, že vytvořil jadernou zbraň, nebo se obviňuje sám. Chce přestat vyvíjet nové typy zbraní, protože se bojí o svět, nebo proto, že někdo vytvoří silnější bombu a stane se hlavním vědcem, jakýmsi vítězem nepřítomného sporu? A co Japonci, kteří zemřeli v Hirošimě a Nagasaki, je mu jich líto? Nebo je jejich smrt jen součástí práce?
Může se zdát, že Robertu Oppenheimerovi úplně chybí empatie, ale v jedné scéně předvádí opak. To znamená, že ten člověk pro něj není cizí, ale zdá se, že Nolan konkrétně odmítá ukázat lidskou stránku hrdiny. V jednom z dialogů je Oppenheimerovi řečeno, že vždy chtěl vypadat komplexněji, než ve skutečnosti byl. Přesně stejný nárok lze vznést i na film.
Nudné vedlejší postavy
U vedlejších postav je situace jiná. Většina z nich jsou jednoduché funkční postavy, které se ohlásí ve své úplně první scéně. Generál Groves je zdánlivě zlý vojenský muž, který bude překážet Oppenheimerově normální práci, ale hraje se Matt Damon, takže je snadné předpokládat, že za pomyslnou vážností je laskavost a vtipný pocit humor. Uběhne pár scén a předpověď se naplní - Damon málokdy hraje jiné postavy.
Oppenheimerova manželka je alkoholička a jako člověk je na to omezená, nic víc se o ní neví. I když ji hraje neuvěřitelná Emily Blunt, jejíž talent se prostě nevyužívá.
O dalších hrdinech není nic známo: o Oppenheimerově milence, o jeho podřízených. A házení úředníka Lewise Strausse, které zabírá šíleně mnoho času na obrazovce, o něm, natož o hlavní postavě, vypovídá jen málo.
Obrovský soubor skvělých herců hraje role, které znají. Je to, že Gary Oldman v podobě Harryho Trumana vypadá zajímavě, ale má doslova jednu scénu.
Prázdné se ukázaly nejen postavy, ale i jejich interakce. Proč Oppenheimer opouští jednu ženu a jde k jinému? Neexistuje jediný dialog ukazující jeho duchovní intimitu s alespoň jednou osobou. On se o svou ženu nestará a ona o něj? Pije kvůli němu nebo jen tak? Má Oppenheimer přátele nebo jsou všichni jeho kolegové? Příliš mnoho nezodpovězených otázek na film, který má 3 hodiny a má šílené množství dialogů.
Technická dokonalost
Pokud je ale s náplní Oppenheimera všechno smutné, pak je vizuál velkolepý a rozmanitý – kameraman Hoite van Hoytema odvedl nesrovnatelnou práci a použil jen nekonečné množství triků. Portréty jsou jaksi nadpozemské – není divu, že jich je v traileru tolik.
Plameny, jasná světla a další efekty výbuchu bomby jsou zobrazeny v celém filmu, někdy dokonce v dialogu. Jennifer Lame zde udělala maximum – Oppenheimer má neuvěřitelný střih, který oživuje mnoho šedých scén. No, zvuk je na filmu nejlepší. Nolanovy nejnovější obrazy jsou vytvořeny pro IMAX a IMAX je vytvořen pro Nolana.
Pokud bychom film považovali pouze za audiovizuální podívanou a nevěnovali pozornost vyprávění, pak je Oppenheimer hlavním dílem Christophera Nolana. O to je to ale smutnější, protože všechno ostatní, no, k důmyslnému obalu tak úplně nedosáhne.
Již známý pozdní Nolan
Na světě je dost lidí, kteří Nolana oceňují za "Remember" a "Insomnia", ale odmítají všechny jeho další projekty. Gigantománie, sebeopakování, patos – důvody jsou různé. "Oppenheimer" ukazuje, jaký je zesnulý Nolan, protože se skládá z prvků z minulých filmů. Jde o to, že od nynějška Christopher Nolan nic nevymýšlí – už ví jak.
Hlavním hrdinou je geniální vědec, který si myslí, že je mimo svůj vlastní čas a prostor, až příliš připomíná postavu McConaugheyho z filmu „Mezihvězdný». Věda mu slouží jednak jako způsob života ve společnosti, jednak jako druh zaměření – jako v The Prestige. A to vše je ponořeno do technického vývoje, který vznikl již v Interstellaru, ale byl plně ztělesněn v Dunkerque.
Režisér opět používá nelineární vyprávění – navazuje na Memento, Argument a do jisté míry i na Interstellar a Prestige, kde finále celé dění obrací.
Nolan má opět příšerné ženské hrdinky – zdá se, že po Mementu (zfilmovaném podle knihy Jonathana Nolana) v jeho filmech prostě nebyly žádné zajímavé ženy. Manželka hlavního hrdiny je alkoholička, jedna milenka je psychopatka a druhá je jen blondýnka – nic víc se o nich neví. A je to smutné.
"Oppenheimer" je klasickým příkladem filmu, který by se měl striktně sledovat v kině a ještě lépe v IMAXu. Když je příběh příliš nevýrazný, brilantní zvuk a úžasný střih je opravdovou lahůdkou. Ale pokud byste chtěli vědět, kdo je Robert Oppenheimer a na co myslel při vytváření toho nejstrašnějšího zbraň v historii lidstva, pak vám Nolanův film nepomůže. Nolana zajímá něco jiného – pochopit, co to je.
Přečtěte si také🧐
- Proč Astral 5: Red Door jen dojí franšízu a předstírá horor
- "Kentaur" - psychologický thriller s Jurou Borisovem se ukázal být příliš nevyrovnaný, ale něco v něm je
- Mission: Impossible: Deadly Reckoning je venku. Tom Cruise znovu riskuje svůj život a bojuje s AI
- Druhá sezóna "Foundation" je stále daleko od literárního zdroje, ale potěší krásným obrázkem
- Divoké tempo a mystická Moskva. Mini-série "Where Artemisia Blooms" příjemně překvapila