"Napoleon" - bitevní scény a zadumaný Joaquin Phoenix
Různé / / December 03, 2023
Ridley Scott zachází s historickými fakty velmi volně, ale odhaluje vnitřní svět císaře.
23. listopadu vyšel po celém světě historický životopisný film „Napoleon“. Režíroval ho Ridley Scott – bez nadsázky jeden z nejvšestrannějších režisérů naší doby. Kdysi to byl on, kdo režíroval vesmírný horor „Alien“ a kyberpunkový „Blade Runner“, vojenské drama „Black Hawk Down“, melodrama „A Good Year“ a kriminální road movie „Thelma a Louise“. Ale samostatnou vášní tohoto autora je historický film.
Jeho kariéra začala s The Duelists, o nepřátelství mezi dvěma důstojníky napoleonské armády. V roce 2000 dal Gladiator Scottovi novou vlnu popularity. Po něm následovaly rozsáhlé „Království nebeské“, kontroverzní „Robin Hood“ a „Exodus: Králové a bohové“. V roce 2021 režisér vydal „Poslední souboj“ - bohužel, film byl ztracen na pozadí jeho úspěšnějšího vydání „Dům Gucci“, i když to vypadalo zajímavěji a hlouběji.
Ridley Scott tedy nikdy neopustil téma historické kinematografie. "Napoleon" však vypadá zvláštně i pro něj. Je jako ztělesnění všech hlavních myšlenek režiséra: zároveň velkoplošné plátno a osobní drama, v němž jsou všechny hlavní události zprostředkovány vnímáním jedné osoby.
Samozřejmě, epochální rozsah činí „Napoleon“ těžko pochopitelným. Pokud se ale ponoříte do dění filmu a pochopíte emoce hlavního hrdiny, film zanechá nezapomenutelný dojem.
Umělecká složka je důležitější než ta historická
Jak je patrné z názvu, film je věnován Napoleonu Bonapartovi (Joaquin Phoenix) a děj zachycuje téměř všechny důležité momenty jeho životopisu s výjimkou dětství. Mladý důstojník je svědkem popravy Marie Antoinetty, podnikne odvážný nájezd během obléhání Toulonu a rychle postupuje v řadách. Napoleon se již jako generál setkává s Josephine Beauharnais (Vanessa Kribi) a brzy se s ní ožení.
Následují tažení do Afriky, korunovace, válka s Ruskem a další známé události. A to vše provází nelehký vztah mezi císařem a jeho ženou: nemohou počít dědice a navíc Napoleon na svou ženu bezdůvodně nežárlí.
Ještě před začátkem širokého uvedení se rozhořely humorné i vážné spory mezi Ridleym Scottem a kritiky a dalšími odborníky, kteří film obviňovali z historických nepřesností. Režisér svým tradičně hrubým způsobem zeptal se nespokojení lidé „zmlkli“ a posílali je na různá místa a chodili kolem obviňující Francouzi ve své nelásce.
Samozřejmě je ve filmu skutečně mnoho nepřesností. Počínaje tím, že Napoleon nebyl přítomen popravě Marie Antoinetty – a to je úvodní scéna. A slogan samotného filmu „Přišel odnikud, dobyl všechno“ se s realitou příliš nehodí. Ale takto můžete najít chybu v jakémkoli historickém filmu.
Ridley Scott nestaví svůj film jako dokumentární odraz reality. Navíc se ze všech sil snaží zdůraznit konvenčnost toho, co se děje. Počínaje výběrem Joaquin Phoenix za hlavní roli. Napoleon zemřel ve věku 52 let, herci bylo v době natáčení již přes 45 let a není nijak výrazně nalíčený, ani když hraje mladou verzi postavy.
Tento krok je samozřejmě kontroverzní, člověk musí přijmout následující divadelní pravidla: hrdinovi se změnil účes a kostým, což znamená, že zestárnul o 20 let. Na druhou stranu vám to umožní dát postavu jednomu umělci bez tří verzí v různém věku a netrpět počítačovým stárnutím, které bylo tak kritizováno v „The Irishman“ Martina Scorseseová.
Konvenci podtrhuje i umělecká střelba: Ridley Scott se nestydí, že špína a voda letí přímo do objektivu fotoaparátu a zanechávají kapky a výstřely a výbuchy jsou až příliš destruktivní. Než tedy budete filmu vyčítat, že je nehistorický, stojí za to si připomenout vtip z natáčení filmu „Pán prstenů». Pak Peter Jackson zeptal se, odkud přichází světlo v noční scéně, a on odpověděl: "Odtud pochází hudba."
Důležitější konvencí je ale počet historických událostí, které obrázek pokrývá. A pak se ukáže, že 150 minut je málo, aby Ridley Scott všechno řekl. To ještě není děsivé - Abel Gance kdysi neměl dost a pět hodin, ale zachytilo to menší část příběhu.
Půjčovná verze „Napoleona“ téměř cválá všemi důležitými momenty, snad s výjimkou bitev u Slavkova a závěrečné bitvy u Waterloo. Bohužel, historická část obrazu se tak změní na soubor náhle končících scén: zde Napoleon přijímá moc, zde jsou jeho úspěchy, a pak je tu neúspěch, nová země, další, nové smlouvy, opět válka, porážka, finále. Na pár minut se odvrátil – zmeškal jsem pět let.
Nevypadá to nudně ani zbytečně. Spíše je to škoda: každá ze scén je svým způsobem krásná a já chci, aby vydržela déle. Hlavní naděje je proto ve slibovanou čtyřhodinovou verzi, která by měla vyjít na Apple TV+. Každý, kdo viděl obě verze (vypůjčené a původní) „The Kingdom of Heaven“, ví, jak podrobnější může být děj.
"Napoleon" je rozsáhlý a krutý, ale velmi krásný film
Velkofilmy o dobách napoleonských válek jsou vášní mnoha režisérů. Vzpomenout si lze nejen na Abela Gance, ale také na Sergeje Bondarčuka s jeho „Válkou a mír“, stejně jako na nerealizovaný projekt Stanley Kubrick. Ten druhý mimochodem možná spatří světlo světa, ale v trochu jiné podobě - Steven Spielberg pracuje na sérii založené na konceptech od svého kolegy a přítele.
Co můžeme říci o Ridley Scottovi, který svou kariéru zahájil filmem „The Duelists“, filmem o stejné době. Tam si ale režisér mohl dovolit jen střety dvou hlavních postav. Nyní ale natáčí bitvy v neuvěřitelném měřítku, plně využívá lidské zdroje a praktické efekty.
I když zde stojí za zmínku zábavný fakt. Při propagaci filmu prý tvůrci odmítnout přítomnost počítačové grafiky. Uživatelé si toho ale všimli na stránce Napoleon na IMDb v sekci VFX objeví se více než tři sta lidí.
Takže ve filmu je samozřejmě grafika – a je nepravděpodobné, že by někdo nafilmoval dělové koule, které skutečně létaly do rámu a rozbíjely kamenné zdi na kusy.
Když ale Scott ukazuje bitvu u Waterloo, jsou tam opravdu obrovské armády, které se na sebe řítí, pomalé formace a burácení výbuchů. Scény jako tyto jsou úžasné a podmanivé, ať už svou krásou nebo nechutnou povahou.
Režisér úžasně nachází milost v těch nejhnusnějších okamžicích. Vnitřnosti koně, roztrhané skořápkou, slouží jako dramatický prvek k odhalení Napoleonovy osobnosti. A při porážce spojeneckých sil u Slavkova se mrtvá těla lidí a koní, jakkoli to může znít zvláštně, velmi esteticky noří pod led, zatímco se krev mísí s vodou.
I když autorovi musíme dát za pravdu – o nějaké romantizaci války nebo hrdinství na plátně se nemluví. Sám Napoleon se bitvy zúčastní pouze na jejím začátku a ve finále krátce cválá přes pole.
Ridley Scott ukazuje bitvy takové, jaké jsou: špinavý nepořádek, kde není jediný „drsňák“, jen šedá masa lidí, kteří se navzájem sekají a drtí. Vše je ponuré jako šedozelený barevný filtr použitý ve filmu.
Herci předvádějí skvělé drama
Ale pokud autor neměl dostatek času mluvit o všech bitvách za 150 minut, co je na „Napoleonovi“ tak dobré? Ale minimálně proto, že se jedná o úžasný osobní příběh jednoho velmi neobvyklého člověka. Samozřejmě zde spolehlivost zcela ustupuje do pozadí. Duet Joaquina Phoenixe a Vanessy Kirby ale zaujme každého, kdo ocení chemii na plátně mezi herci.
První zde odmítá grotesku"Žolík“ nebo „All the Fears of Bo“ a umožňuje svému Napoleonovi být přemýšlivý, často jakoby abstrahovaný od toho, co se děje. Napoleon je navíc často nerozhodný a dokonce jednoduše zábavný - především se to týká jeho vztahu s Josephine. Ve filmu jsou dokonce i některé strhující vtipné momenty a Phoenixovo zobrazení vzrušeného koně se jistě stane předmětem memů.
Kirby překvapivě dominuje jejich společným scénám. To platí i o vztazích mezi postavami: jak je typické, muž, který je silný na bitevním poli i ve vládě, je před manželkou bázlivý a je přesvědčen, že bez ní nic neznamená. A dokonce i herectví: Josephine, i když mlčí, vypadá zajímavěji než Napoleon – stále si pamatují toho Ridleyho Scotta ráda točí filmy o ženách ("Alien", "G.I. Jane", "Thelma a Louise", "The Last Duel" a mnoho dalšího) jiný).
Císařovna nemá moc času na obrazovce, ale zůstává důležitá i mimo obrazovku. Právě jí neustále píše (ale ve skutečnosti se buď přizná, nebo si stěžuje, jakoby psychoterapeut) Napoleon: jak po největších úspěších, tak po úplném neúspěchu.
Pokud kdekoli hledáte hlavní tragédii a nejhlubší emoce hlavního hrdiny, je to v zásadě rozdíly mezi jeho chováním při osobních setkáních s Josephine a jeho zjevnými pocity v písmena.
Zbytek herců a postav bohužel či naštěstí zůstává pouze pozadím, alespoň v divadelní verzi. Jediné, na co se bude pamatovat, je odvážný vstup Ruperta Everetta ve finále a několik scén s Benem Milesem. Je to trochu urážlivé, ale pořád je to lepší než šířit Napoleonovu osobní historii mezi tucet důležitých hrdinů.
Pro ty, kteří sledují filmy, aby kritizovali a našli chyby, "Napoleon" ponechává obrovský prostor pro dohadování. Někomu bude připadat příliš natahovaný, jiným – příliš zmačkaný, milovníkům historie – příliš volný s fakty.
Pro fanoušky rozsáhlých, temných historických dramat zakořeněných v osobních zkušenostech je ale dílo Ridleyho Scotta skutečnou lahůdkou. Jde o strašidelný a děsivý film o krvavé válce a zároveň o pokus nahlédnout do duše jedné z nejslavnějších a nejkontroverznějších historických postav. Jakoby s touhou vysvětlit své činy. Ale těsně před závěrečnými titulky režisér uvádí počet mrtvých v každé bitvě. A to jsou desítky tisíc. O nějakém ospravedlnění jeho počínání se tedy nemluví.
Co ještě vidět🧐
- 33 nejlepších historických filmů, které stojí za zhlédnutí
- Na co se dívat od Ridleyho Scotta, autora Vetřelce, Blade Runnera a Gladiátora
- 15 historických akčních filmů, které vám vyrazí dech
- 12 nejlepších historických seriálů
- 50 nejlepších filmů všech dob podle IMDb