The Hunger Games: The Ballad of Snakes and Songbirds je důležitý, ale chybný prequel
Různé / / November 20, 2023
Zdá se, že se autoři pokusili promítnout tři filmy v jednom, ale byl z toho průšvih.
17. listopadu vyšel celosvětově další díl The Hunger Games. Režisér Francis Lawrence, který režíroval téměř všechny předchozí filmy, režíroval prequel. Děj založený na stejnojmenné knize Suzanne Collinsové vypráví o prvních letech budoucího prezidenta Panemu. Coriolanus Snow - v hlavní sérii filmů ho ztvárnil Donald Sutherland, ale nyní roli dostal začínající herec Tom Blyth.
Nápad se zdá dobrý – ukázat, jak se z laskavého a čestného mladíka stal krutý a vypočítavý politik. A Snow je ve filmu opravdu dobrý, stejně jako hlavní postava v podání Rachel Zegler. Zdá se ale, že autoři přecenili své možnosti: v jednom filmu ukázali příliš mnoho a zamotali se v tématech a žánrech. Výsledkem je nesourodý příběh, který zachraňují jen bystří herci a jádro zápletky.
Film zajímavě odhaluje příběh vzniku Hunger Games.
Před 10 lety zaútočily rebelské čtvrti na Kapitol, hlavní město Panemu. Obyvatelé byli v obležení a dlouho hladověli. Ale rebelové prohráli, takže za trest vedení země každý rok organizuje „
Hladové hry"- smrtelný boj náhodně vybraných lidí (říká se jim hold) z okresů.Bitva je vysílána v televizi, ale každý rok klesá sledovanost: diváci jsou unaveni sledováním boje nešikovných teenagerů v obyčejné aréně, z nichž většina zemře v prvních minutách. Aby nějak zvýšil zájem veřejnosti, tvůrce Hunger Games Casca Highbottom (Peter Dinklage) přichází s myšlenkou mentorů – děti z vyšší společnosti by měly mentorovat a podporovat své pocty.
Mladý Coriolanus Snow (Tom Blyth) se stává jedním z mentorů. Jeho otce kdysi zabili rebelové, matka už dávno zemřela, takže on i jeho sestra jsou v chudoběale skrývají to. Účast v The Hunger Games by mohla být pro Corya příležitostí, jak zvýšit svůj status a vydělat peníze. Mladý muž se ujme odvážné Lucy Grey Baird (Rachel Zegler) jako svého svěřence. Coriolanus se rozhodne vzbudit v lidech zájem a sympatie k dívce, osobně se s ní setká v hlavním městě a brzy se k ní upřímně připoutá. Chce, aby Lucy Gray přežila, ale toho lze dosáhnout pouze podvodem.
To vše je jen začátek obrázku. Je jasné, že další bude stejná soutěž, kde se Lucy Gray pokusí vyhrát a její mentor předvede zázraky mazanosti. Autoři prequelu (knižního i filmového) navíc jednají moudře: nesnaží se v barvách a měřítku konkurovat nejnovějším dílům franšízy.
Vytvářejí radikálně odlišnou atmosféru. Tady „Hunger Games“ ještě nejsou oblíbenou groteskou všech ukázat, i když se hostitel v podání Bena Schwartze snaží ze všech sil. Je to jen špinavý boj, ve kterém se nešťastníci ze zoufalství zabíjejí. Žádná zajímavá krajina, poziční boj nebo globalita. Tohle sledovat by ale byla nuda nejen pro diváky Panemu, ale i pro skutečné diváky. Proto jsou v „Baladě o hadech a pěvcích“ zcela odlišné akcenty.
O samotných poctách se nemluví téměř nic – dokonce i příběh Lucy Grayové je přeskočen během několika minut. Mluví ale o vnímání The Hunger Games obyvateli Panemu a ukazuje se, že i mezi elitou se názory liší. Jedno z dětí bohatých rodičů, nejlepší příteli Corio je zcela proti demonstrativním vraždám.
Nejzajímavější ze všeho je ale sám Snow – ve skutečnosti je to jediná postava s šedou morálkou. Lucy Gray dokonce upřímně říká, že chce pomoci nejen jí, ale i sobě. Na jednu stranu se mladík ke svému svěřenci upne, na stranu druhou vyjadřuje nápady, jak přilákat více diváků. Tedy spíše pomáhá vývoji The Hunger Games. Každý, kdo sledoval předchozí filmy, si pamatuje, kým se Coriolanus stal. Proto je sledování vnitřního boje zajímavé a dokonce strašidelné.
Zdálo by se, že je vše v pořádku, jaké stížnosti by mohly být proti tak logickému a harmonickému příběhu? Ale je tu nuance.
Vše výše popsané platí pouze pro první polovinu filmu.
Atmosféra se mění příliš často a nepředvídatelně
Existuje celá řada filmů, které dramaticky mění žánr směrem ke středu, ale to je jen dělá lepšími. "Život je krásný", "Psycho", "Od soumraku do úsvitu„Dokažte, že takový krok je přijatelný a funguje skvěle: z komedie se může stát drama, z kriminálního thrilleru se může stát hororový akční film. Ale abyste to udělali správně, musíte být, když ne Hitchcock, tak alespoň Roberto Benigni nebo Quentin Tarantino v duetu s Robertem Rodriguezem.
Bohužel, Francis Lawrence neměl dost dovedností ani odvahy, aby se vzdálil od literárního zdroje. Proto se „Balada o hadech a pěvcích“ jeví jako pouhé dva (ne-li tři) filmy, které byly z nějakého důvodu zkomprimovány do dvou a půl hodin běhu. Chcete-li nakreslit paralely s jinými slavnými sériemi, představte si, že by trilogie Star Wars prequel byla zabalena do jednoho filmu.
I když to zde dopadlo ještě hůř - „Star Wars“ nemění žánr. A první polovina nových „Hunger Games“ je docela harmonická dystopie. Ale pak se to změní v drama o PTSD a temný příběh o morální volbě. Není třeba převyprávět děj, ale změní se život a podoba Coria a jeho kamaráda, lokace, nálada, tempo a dokonce i barevné schéma filmu. A téma přípravy dalšího povstání zde rozvíjejí poněkud vágně. A nezapomeňte na romantickou linku.
Pokud to nestačí, představte si, že všechno, co se děje, je muzikál. Ne, postavy naštěstí při soubojích a přestřelkách nezpívají. Zdá se ale, že se režisér rozhodl naplno využít talentu Rachel Zegler, jejíž kariéru odstartoval West Side Story. Steven Spielberg. Proto Lucy Gray zpívá při každé vhodné i nevhodné příležitosti – i v aréně po svém vítězství.
Má to své opodstatnění: ve světě Hunger Games to byla právě tato hrdinka, kdo vymyslel skladbu o „Hanging Tree“, kterou Katniss předvedla v Mockingjay. Ale v "Baladě o hadech a pěvcích" je Lucy Gray pouze ona zpívá třikrát a existuje mnoho dalších vtipných a smutných skladeb. I když, abych byl spravedlivý, Zeglerův hlas je neuvěřitelně krásný, takže je radost ji poslouchat.
Možná, že kdyby byl prequel rozdělen na dva dvouhodinové filmy, dopadl by mnohem lépe: každý díl by byl odhalen podrobněji a rozdíl by nebyl nijak otřesný. Ale teď je tu jedna část, u které se chci opravdu zastavit a přetočit titulky.
Vynikající mladí herci šetří
Naštěstí na filmu budete chtít hledat chyby až po jeho dokončení. Ostatně i v těch momentech, kde selhává děj, herci téměř vždy vytáhnou akci. Tom Blyth je hlavním nálezem autorů. Jeho vzhled a zmatek jsou tak přirozené, že té postavě okamžitě uvěříte. V průběhu filmu se postoj k hrdinovi několikrát mění: od sympatií k opovržení. To je tragédie mladého Coriolanuse Snowa – upřímně chce dělat to, co je nejlepší, ale má dva přesně opačné cíle.
Rachel Zegler se v posledních letech stala jednou z předních mladých hereček: zazářila ve West Side Story, objevila se v DC filmový vesmíra brzy si zahraje ve „Sněhurce“ (ano, mnozí film předem kritizují, ale jako fáze vývoje je to cool). Vyniká v ztvárnění emotivní a velmi asertivní hrdinky. Je fajn, že se z ní tvůrci nesnaží udělat novou kopii Katniss Everdeen. Lucy Gray je zpočátku odlišná, jak vzhledem, tak chováním.
Jediná věc, za kterou chci autory (nebo spíše designéry a castingové režiséry) vytknout: nemůžete nechat hlavní postavu tolik vyčnívat z ostatních poct. Všichni kolem jsou špinaví, ošuntělí a traumatizovaní a pak to dopadne bělozubý Lucy Grey ve světlých šatech. Hádej, kdo vyhraje?
Sekundární postavy by také mohly být dobré, bohužel, na ně prostě není dost času. Zůstávají proto spíše funkcí, která rozvíjí hlavní postavy a zároveň připomíná spojení s franšízou.
Patří sem věčně ponurá Casca, kterou hraje Peter Dinklage, a Tigriss, kterou hraje Hunter Schafer, a Sejan Plinth, jedna z prvních velkých rolí Joshe Andrese Rivery. U tohoto tria je to obzvlášť škoda: jejich postavy jsou velmi zajímavé, ale jen se mihnou v pozadí.
Jediná otravná je Viola Davis jako Volumnia Gall. A ne v tom smyslu, že by herečka hrála tak dobře darebnost, což je k vzteku. Naopak: je to natolik karikovaná postava, že nezapadá do celkové atmosféry.
Samozřejmě, v celém filmu jsou odkazy na minulé díly franšízy: Mockingbirds, Katniss - zatím bez jména, bílé růže, luk, píseň. Milovníci fanservice se mají na co těšit. A obecně, jako v případě „Hvězdné války“, je zajímavější sledovat prequel, pokud víte, že z okouzlující hlavní postavy se nakonec stane padouch.
"Balada o hadech a pěvcích" mohla být dobrou součástí série. A i na první pohled to tak vypadá. Jen kdyby bylo ve stavbě obrazu trochu méně chaosu, aby nebyl pocit neustále přeskakující zápletky a touhy ukázat všechno najednou.
Více vzrušujících příběhů🍿🎥🎬
- 10 nejlepších filmových padouchů. Lifehacker Readers' Choice
- 30 nejlepších sci-fi filmů: Od rozbušky po počátek
- 20 nejlepších akčních sci-fi filmů všech dob
- 100 opravdu skvělých filmů o postapokalypse
- 50 nejlepších akčních filmů, které můžete sledovat donekonečna