Od inženýra-fyzika k terčovcům, od učitele k tanečníkovi: 4 příběhy lidí, kteří radikálně změnili svou profesi
Různé / / April 22, 2022
Možná vás tato zkušenost inspiruje k tomu, abyste opustili práci, kterou nenávidíte.
Nedávno jsme spustili novou sekciDej mi vědět» za vaše příběhy. V prvním čísle jsme si zavolali, abychom si popovídali o prudké změně profesních zájmů. Sdílíme odpovědi, které na nás udělaly dojem.
„Přišli jsme do internetové kavárny a začali jsme se seznamovat s novým světem pro sebe“
Světlana
Inženýr-fyzik → terčík.
Musel jsem změnit profesi ne proto, že jsem chtěl, a ne proto, že by mě moje práce nebavila. Již více než 10 let se zabývám výzkumem pomocí elektronových mikroskopů. Naše laboratoř byla zcela unikátní. A dokud byly finance, bylo vše v pořádku. Nemyslel jsem si, že v důchodu dám výpověď z práce.
Ale bohužel, státní příkazy odešly a my jsme dostali výpověď. Ve městě, kde byly téměř všechny podniky obranného komplexu v úpadku, nebylo možné najít práci.
Zcela náhodou mi byla nabídnuta práce s databázemi telefonů v reklamní agentuře. Byla to jednorázová práce, ale brzy jsem se dozvěděl, že nabírají zaměstnance na plný úvazek.
Zeptal jsem se ředitele, jestli bych se nemohl zkusit stát reklamním agentem. Odpověděl ano. První, co mě napadlo, bylo zavolat podniky, které se zabývají výrobou potravinářských výrobků. Našel jsem si několik klientů a začal alespoň vydělávat peníze.
V letech 1997-1998 ale přišla krize. Naše agentura to měla těžké: zmizelo nejvíce „peněžních“ klientů. A málem jsem přestal dostávat peníze.
Pak jsem začal dělat MLM – síťový marketing. Lidé na tom mohli rychle vydělat. Zároveň jsem si všiml, že nejúspěšnější byli kluci, kteří byli nějak spojeni s internetem. Pak jsem ho ještě nevlastnil, ale jednoho dne jsem se rozhodl to napravit.
Spolu s přítelem jsme přišli do internetové kavárny a začali jsme se seznamovat s novým světem pro sebe. To vše mi přišlo velmi zajímavé.
Brzy jsem utratil internet i sebe. Kartami, telefonem. Kdo si vzpomene, ten se zachvěje.
Zároveň jsem si založil blog a vkládal videa. A v roce 2011 jsem se úplnou náhodou dostal na webinář, kde učili, jak propagovat na internetu. A uvědomil jsem si, že na vytváření videí nemůžu vydělávat peníze - koneckonců, tato sféra je velmi konkurenční. Ale na jejich propagaci - můžete.
Po webináři jsem se přihlásila na první kurz ruštiny na toto téma. Pamatuji si, že tam byl úkol zpropagovat 5 videí, z nichž jedno mělo mít 1000 zhlédnutí. Udělal jsem to. Pak byl YouTube stále na samém začátku cesty a mnoho nástrojů v něm nebylo. Pamatuji si, že obal se dal vybrat ze tří rámečků.
Ale neustále jsem se učil. A pak začala natáčet instruktážní videa. S kolegou jsme například vytvořili první kurz správy kanálu YouTube. Brzy mě pozvali učit na obchodní školu a poté jsem se stal členem klubu youtuberů. V té době už jsem měl první zákazníky.
Nyní většinou lidé přicházejí ústně. Nemám problém najít klienty. Naopak je občas sdílím se svými kolegy. Ale nechci zakládat reklamní agenturu. Věk není stejný. Ano, nedostávám miliony, ale můj výdělek se rovná třem mým důchodům. A to mi vyhovuje. Rád dělám to, co dělám.
"Vypadalo to, že jsem zklamal ředitele a celou školu"
Marat
Učitelka na základní škole → vogue kouč.
Vždy jsem ráda komunikovala s dětmi, a tak jsem se po škole pevně rozhodla věnovat se výuce.
Přitom jsem tančil. Nejprve hip-hop, pak současný. A později se začal zajímat o wog. Jde o poměrně specifický tanec: přišel ze světa módy. Všechny pohyby v něm jsou manýrové, domýšlivé.
Pro umocnění efektu se provádí v botách na vysoké platformě. I muži si je kupují pro sebe.
Na svou stránku jsem často dával videa z tréninků a závodů. Bylo pro mě naprosto přirozené, co dělám. Pro mě je to show. Ale nevzal jsem v úvahu, že móda, kterou předvádí muž, může mezi konzervativními lidmi vyvolávat otázky.
Jednoho dne jsem tedy bez přemýšlení sdílel záznam finálového běhu. Byla jsem tam tak krásná: se třpytkami, v upnutých kalhotách a lakovaných botách. Sen, ne muž (smích).
Pravda, jakmile jsem zveřejnil tento příspěvek, okamžitě jsem klikl: co když to uvidí jeden z rodičů mých studentů? A rychle zavřel účet. Video ale přesto stihlo uniknout do rukou jednoho z učitelů.
Druhý den si mě ředitelka zavolala k sobě. Je to obecně spíše měkká a taktní žena – opak učitelek staré školy. Z dálky zahájila konverzaci: "Marate, tančíš?" Pochopil jsem, o co jde. „Víte, jeden z mých kolegů mi ukázal vaše video. Pěkné… odvážné. Možná byste se měl vyjádřit trochu jemněji? Přesto učíte děti... “, řekla.
Abych byl upřímný, velmi jsem se styděl. Vypadalo to, jako bych zklamal ředitele a celou školu. Začal říkat, že video bylo zveřejněno v uzavřeném profilu, ať ho nevidí jeho rodiče, že vše smažu a budu dál opatrnější.
To způsobilo určitou frustraci. Chtěl jsem dál sdílet svůj život s lidmi. Ale pochopil jsem, že s mojí pozicí je to nemožné.
Myslím, že jsem se snažil výběr odložit až na konec. Asi ovlivněno tím, že jsem měl maturantskou třídu – čtvrťáky. A v polovině roku byl rozhovor o tom, jakou třídu dostanu příště. Pak jsem si uvědomil, že bych možná neměl brát nové kluky, ale měl bych se naplno věnovat tanci.
Rozhodování bylo těžké. A rozhodl jsem se spoléhat na vůli osudu. Pomyslel jsem si: když narazím na nějaké znamení, tak to udělám. A znamení přišlo. Moje sestra přišla na návštěvu a přinesla úžasné kotníkové boty jako dárek. Červeně lakované! Řekla, že když je viděla, hned si na mě pomyslela. Byl to poslední pár v obchodě ve velikosti 44. Tady to je, znamení!
Začal jsem hledat práci pro trenéry, volné hodiny a místa. Nejtěžší bylo vše vysvětlit režisérovi. Měli jsme s ní velmi vřelý vztah a nechtělo se mi ze školy odejít. Miloval jsem školu. Ale bohužel to není místo, kde můžete otevřeně ukázat svou individualitu. V důsledku toho jsem dokončil přednášku a pak skončil. Ředitel dokonce plakal. Popřála mi ale hodně štěstí v tanci.
Nyní pracuji jako trenér. A mimochodem, moje pedagogické vzdělání se tam velmi hodí. Protože dospělí jsou děti. Mají rádi, když vše vysvětlujete jednoduše a srozumitelně. Občas mi chybí škola, ale myslím, že jsem udělal správnou věc. Teď se cítím mnohem víc jako já. A to je asi to nejdůležitější.
"Nakonec jsem byl připraven utéct"
Evgenia
Vychovatelka → podnikatelka.
Vystudovala jsem Vysokou školu pedagogickou obor ochrana životního prostředí. To znamená, že jsem učitel životního prostředí. Ale nešla pracovat do své specializace. Ve Všeruském dětském centru Orlyonok jsem sestavoval tréninkové příručky a programy, pracoval s dětmi.
Tato etapa obrátila můj život správným směrem, naučila mě myslet jinak. Práce se mi moc líbila. V určité chvíli jsem si ale uvědomil, že vyhořím. Rok jsem nejel na dovolenou, a proto jsem se cítil velmi unavený. Nakonec byla připravena utéct. Což ve skutečnosti udělala.
Nechci se k této práci vracet, i když mi Orlyonok chybí. Proto jsem se po výpovědi pevně rozhodl: až se mi narodí děti, určitě je pošlu na tento tábor.
Po opuštění tábora jsem se rozhodl změnit pole působnosti. Nejprve jsem získala práci jako pokladní v malé firmě. Přirozeně jsem si uvědomil, že to není moje úroveň. Chtěl jsem jít dál. Do účetnictví však mohli být přijati pouze ti, kteří mají vyšší účetní vzdělání. Proto mi sama hlavní účetní navrhla, abych šel studovat v nepřítomnosti. Získal jsem tedy druhé vyšší vzdělání a díky němu jsem mohl získat práci nejprve v jedné firmě, pak v druhé.
Nyní jsem na mateřské dovolené. A na tomto pozadí se učitel ve mně zřejmě znovu probudil. Při práci se svým dítětem jsem si uvědomil, že chci pomáhat ostatním dětem. Proto nyní prodávám speciální výukové hračky. A tohle je moje. Cítím, že patřím. Možná příjem není úplně takový, jak bychom si přáli. Ale přičítám to tomu, že jsem doma s malými dětmi.
Všechno to začalo jako koníček. Manžel mě podporoval jak finančně, tak morálně. Sdílel mé přesvědčení, že člověk by měl pořád něco dělat, a to i na mateřské dovolené. Pak se ale tento koníček změnil v mé vlastní podnikání. Chci v tom pokračovat i v budoucnu. Přitom nejen pedagogické, ale i účetní vzdělání mi přišlo vhod - sama vedu účetnictví.
Myslím, že jsem udělal naprosto správnou věc. Nechtěl bych nic měnit, protože každé mé rozhodnutí mělo velký dopad na to, kde jsem a kdo jsem teď.
"Změnil pět zaměstnání"
Artyom
Elektrikář → front-end vývojář.
Celý život jsem hledal své povolání. Dlouho jsem nevěděl, co chci dělat. Vystřídal pět zaměstnání. A pokaždé se na chvíli zastavil. Někde - na rok, někde - na 3 měsíce.
Přes známého jsem se stal content managerem. Použil jsem hotové šablony webových stránek a hledal informace o běžeckých pásech a trampolínách. (Smích). Odešel spíše proto, že neviděl vývoj. A plat mi nevyhovoval. Další je rostlina. Zámečník. Státní podnik. Stabilita. Ale nešlo to. Není moje.
Číšníci a prodavači trpěli, když jsem chtěl všechno vyzkoušet. Zkusil jsem - stačilo.
Pracoval jsem 3 roky jako elektrikář! Tato poloha je snad nejoblíbenější. Díky ní jsem získal technický základ, zlepšil jsem si fyzickou kondici a začal jsem vymýšlet, jak na farmě používat různé nástroje.
A teprve pak došlo na IT. Můj přítel pracuje jako tester. Nějak jsem se začal zajímat o jeho povolání. Požádal o literaturu ke čtení. Poradil Savina - abych pochopil, jestli to vůbec potřebuji.
A na podzim jsem si zlomil ruku. Bylo na čase se zamyslet a přehodnotit svůj pohled na život (opět). Začal jsem pátrat hlouběji a uvědomil jsem si, že je to pro mě zajímavý vývoj – tam je hned vidět výsledek svého snažení. Je vtipné, že jsem na to přišel po přečtení bible testerů.
Zpočátku to bylo jen zajímavé. Pak jsem si ale uvědomil, že by to mohlo být něco víc. Ano, je pro mě těžké studovat bez mentoringu a skloubit to s hlavním zaměstnáním. Ale nikdy v životě jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Prošel jsem hromadu obsahu, navázal nové známosti.
Obecně jsem radikálně změnil svůj život: za šest měsíců jsem se zbavil špatných návyků, přerušil komunikaci s mnoha lidmi z mého okolí, odešel ze sociálních sítí, prošel licencí a začal sportovat. Myslím, že jsem udělal všechno správně. Ale nechci se vzdát své minulosti. Experimentoval jsem, zajímalo mě, co mi život dal, a to je zkušenost k nezaplacení.
Přečtěte si také🧐
- Jak změnit povolání po 30
- Jak získat práci pro člověka se zdravotním postižením
- 6 důvodů, proč si prohlížet nabídky práce, i když práci nehledáte