"The Tragedy of Macbeth" od Joela Coena působí krásou a aktuálností
Různé / / January 15, 2022
Zapomeňte na cool dekorace. Čekáte jen na skvělé herce a originální příběh Shakespeara.
V roce 2021 čekala na všechny fanoušky vtipné autorské kinematografie smutná zpráva: slavný bratrský tandem Cohen, který režíroval The Big Lebowski, Fargo, No Country for Old Men a mnoho dalších legendárních děl, rozešli se. Nejmladší, Ethan, se rozhodl dát si pauzu od kina a věnovat se divadelní produkci.
Proto Tragédii Macbetha, novou adaptaci klasické hry Williama Shakespeara, vytvořil Joel Coen sám – poprvé od svého debutu v roce 1984. A je v tom vidět jistá ironie: zatímco se Ethan věnuje divadlu, jeho bratr přináší jevištní inscenace přímo domů publiku. 14. ledna byl film uveden na Apple TV+.
Vlastně se toto dílo snad ani nedá nazvat filmem. Toto je klasický divadelní Shakespeare. Tento přístup The Tragedy of Macbeth nijak nezhoršuje, jen je potřeba upravit očekávání: nebudou chybět rozsáhlé historické kulisy ani pokusy přiblížit děj modernímu světu. Pouze originální text, vynikající herecké výkony a vynikající inscenace.
Skutečný Shakespeare
Film beze změn převypráví děj klasické hry. Generálové Macbeth (Denzel Washington) a Banquo (Bertie Carvel) porážejí Nory. Když se hrdinové vracejí ke králi Duncanovi (Brendan Gleeson), setkají se na své cestě tři čarodějnice (Katherine Hunter). hraje pro každého), kteří předpovídají, že Macbeth se stane králem a Banquo dá vzniknout celé rodině vládců. Když se o tom dozvěděla, Lady Macbeth (Frances McDormand) tlačí na svého manžela, aby zabil Duncana a zbytek soupeřů.
Shakespearovy hry se na velká plátna přenášejí častěji než jiná díla klasiků. A pravděpodobně to má dva důvody.
Pro začátek, uznání autora v kombinaci s absencí potřeby získat práva. Ostatně je nepravděpodobné, že by jméno Christophera Marlowa nebo Thomase Kidda (slavných dramatiků stejné doby) přitáhlo tolik pozornosti.
Ale co je důležitější, Shakespearova díla, pokud jsou správně upravena, vypadají relevantní i nyní. „Romeo a Julie“ se stejně dobře hodí jak na téma pouličních rvaček v USA v 50. letech (mluví se o „West Side Story“), tak na moderní krimi (Romeo + Julie, 1996 Baz Luhrmann) a dokonce i éra sociálních sítí a formátu screen-life (R#J od producenta Timura Bekmambetov). A Ian McKellen s "Richardem III" a Ralph Fiennes s "Coriolanem", kteří oba hráli hlavní role ve svých filmech, ukázali, že Shakespearovy historické hry o válkách a zradách mají děsivě blízko k moderní době.
Příklady mohou být uvedeny na dlouhou dobu, ale to vše je nutné pouze k tomu, abychom se dostali k hlavnímu bodu: Joel Coen se ani nesnaží Macbetha nějak modernizovat. Zachovává původní text, snad až na některé škrty (spíše z důvodu udržení tempa než z touhy udržet se v rámci formátu), ponechává stejný čas a místo děje. Ale je to právě to, co nejzřetelněji zdůrazňuje, že Macbeth je jednou z nejdůležitějších Shakespearových a filmových her. Bez koketování s agendou snímek zaujme každého diváka v jakémkoli koutě světa.
Protože tohle je příběh o přehnané touze po moci, která nutí kdysi hodného člověka jít k podlým činům. Je to také příběh o tajném nátlaku: ve skutečnosti Lady Macbeth realizuje své ambice prostřednictvím rukou svého manžela. A samozřejmě o odplatě.
I když tady se to snad ani nedá vysvětlit: každý, kdo četl Shakespeara, viděl alespoň jednu z divadelních inscenací nebo adaptací, zná tuto zápletku. A kdo o něm ještě neslyšel, ten by se do něj měl rozhodně ponořit. Cohenova verze je skvělou volbou pro první seznámení. Film je krásný i po vizuální stránce.
Divadlo v noir estetice
Joel Coen není zdaleka prvním bystrým autorem, který natočil Macbetha. Ještě v roce 1948 nastudoval svou verzi velký Orson Welles. V roce 1957 vydal Akira Kurosawa Throne of Blood. V roce 1971 se k nim připojil Roman Polanski. Existují další, méně úspěšné možnosti. Zdá se ale, že ani jeden předchůdce nezacházel s vizuálem tak nezvykle.
Na jednu stranu je Tragédie Macbetha zcela divadelní inscenace. Obraz se odmítá měnit a bitvy nahrazuje intimitou. Svědčí o tom i úvodní scéna s čarodějnicemi – jedna z nejkrásnějších a zároveň děsivých ve filmu. Katherine Hunter si povídá sama se sebou, ztvárňuje tři hrdinky a zároveň proměňuje monolog v plastické divadlo. A v následné akci budou postavy často stát na místě a vyslovovat text na pozadí velmi podmíněných scenérií. To je ale překvapivě jen plus: v předchozím filmovém zpracování z roku 2015 od Justina Kurzela se značná část dramatu ztratila za rozsahem.
Na druhou stranu se Cohenovi podařilo natočit technicky dokonalý film, který téměř připomíná „Občan Kane» zmínil Wells. Stačí věnovat pozornost monologu Macbetha procházejícího chodbou. Je těžké si představit, že komorní scéna může být tak estetická. Zde je doslova každý rám ověřen. Pokud se vám nechce ani slovo, projděte si ilustrace k tomuto textu a podívejte se na upoutávky – celý film je stejně dobrý.
A v těchto neuvěřitelně stylových scénách hrají role skvělí herci. S obsazením bylo zacházeno velmi volně: k inscenaci se obvykle berou mladší umělci. Ale je nepravděpodobné, že by někdo otočil jazyk, aby našel chybu v hlavní skladbě.
Ano, Denzel Washington je černoch, ale Apple naštěstí vydává filmy bez dabingu. Můžete si zapnout původní skladbu a doslova se utopit v jeho hlase a způsobu řeči. Ano, Frances McDormand je režisérova manželka. Je ale také majitelkou tří Oscarů a jednou z nejlepších charakterních hereček současnosti. Z některých jejích intonací naskakuje husí kůže – ať už z obdivu, nebo ze strachu, je těžké rozeznat.
A už samotná myšlenka, že o moc nebojuje emotivní mládí, ale lidé, pro které je to poslední šance realizovat své ambice, může u diváka vyvolat odezvu.
Trochu klasického hororu
Téma úděsu, které se v tomto textu objevilo již dvakrát, není náhodné. Ostatně Cohen, zdánlivě inscenující klasickou hru, občas připomene staré americké horory v duchu Frankensteina, pak Bergmana nebo dokonce Roberta Eggerse se svými „maják».
Poslední asociace je nejvíce ironická. The Tragedy of Macbeth je produkován společností A24, která si v posledních letech udělala jméno na velmi „vznešeném hororu“, který natáčí zejména Eggers. A pak je tu černobílý obraz a zastaralý poměr stran obrazovky 1:1,19.
Ale stále častěji budou přicházet na mysl klasiky kinematografie. Dokonce i obraz Huntera připomíná Smrt z "sedmá pečeť(je děsivé si představit, že by se Bengt Eckerut v Bergmanově díle pohyboval stejným způsobem). Při nočních scénách Birnamského lesa se vám skoro tají dech v očekávání nějakého křiklouna. Naštěstí se režisér nebude pouštět do tak banálních tahů a spoléhat na napětí.
Samozřejmě je třeba si uvědomit, že divadelníci a znalci Shakespeara v tomto filmu nic zásadně nového neuvidí. Je to jen velmi krásná verze klasiky. Vypadá to, že Joel Coen chtěl jen naplnit své dlouhodobé ambice. Sám proto Tragédii Macbetha nastudoval, osobně produkoval a dokonce i upravil. Ve výsledku jsme dostali ověřené dílo, ve kterém lze jen stěží najít alespoň jednu proprietární vlastnost tvůrce.
Ale jednotlivé komponenty jsou prostě hypnotizující. V nadcházejícím klání o Oscara jistě nejednou zazní jména předních herců a kameramana Bruna Delbonnela. Páska vám umožní cítit se, jako byste byli zároveň v divadle vedle slavných herců a ve filmu noir s ponurými havrany kroužícími nad bledou krajinou.
10 položek, se kterými můžete v zimním výprodeji AliExpress získat skvělou cenu