„Neexistuje žádná smrt ani degradace ruského jazyka“: rozhovor s lingvistou Maximem Krongauzem

Maxim Krongauz je lingvista, doktor filologie a profesor Ruské státní univerzity pro humanitní vědy a Vyšší ekonomické školy. Ve svých přednáškách vypráví, jak se ruský jazyk mění, co k tomu přispívá a proč boj o jeho „čistotu“ nemá smysl.

Lifehacker si promluvil s vědcem a zjistil, proč online komunikace přispívá k rozvoji negramotnosti, co dělat pro obohacení slovní zásoby a zda filmy v této záležitosti pomohou. Dozvěděli jsme se také, jak lingvisté chápou, že je čas přidat do slovníku určité slovo a proč se pravidla ruského jazyka mění tak pomalu.

O lingvistice

- Proč jste se rozhodli studovat jazyky?

Rozhodl jsem se nestudovat jazyky, ale dělat lingvistiku - tedy studovat jazyk jako univerzální mechanismus. A bezprostředním podnětem byl zájem o rodný jazyk - ruštinu. Lingvistika je různorodá věda a její zástupci nejsou o nic méně různorodí. Existují například lingvisté, kteří studují teorii.

Více mě zajímá živý jazyk. Proto jsem se zaměřil na studium moderny ruština - v posledních desetiletích se snažím pochopit, jak a proč se to mění. A děje se to celkem rychle. Z výzkumného procesu se tedy stal jakýsi závod o jazyk.

- Co se nyní děje ve světě s jazykem?

S jazyky nebo jazykem - to jsou různé problémy. Zaměřím se na ruštinu. Existuje několik faktorů, které jej silně ovlivňují a vedou ke změně. Ačkoli mnoho z toho, co uvedu, platí i pro jiné velké jazyky.

• Sociální faktor. Pro nás to byla perestrojka v letech 1985-1991. Touha po absolutní svobodě v té době vedla k intenzivním změnám jazyka. Domorodci jazyka šťastně porušovali všechna pravidla, včetně pravopisu, rozbitých norem, používání nadávek, lidové řeči, žargonu.
• Technologický pokrok a vznik nových typů komunikace. Vznik internetu vedl ke vzniku nových komunikačních prostor s nebývalými komunikačními podmínkami. I vynález mobilního telefonu vedl ke vzniku nového komunikačního prostoru. Například formule sbohem „před voláním“ vznikla díky aktivní komunikaci na mobilním telefonu. Současně se naše životní tempo zrychlilo, což vedlo ke stlačení některých slov. Například v SMS píšeme „ATP“, nikoli „děkuji“. Jsou to zřejmé a povrchní příklady, ale ve skutečnosti jsou změny hlubší.
• Globalizace, což se projevuje formou dopadu angličtiny na ruštinu a další velké jazyky. Ovlivňuje to samo sebe Angličtina, ale trochu jinak. Příkladem může být vznik globální angličtiny, zjednodušené verze tohoto jazyka.

O slovnících a pravidlech ruského jazyka

- Jak lingvisté chápou, že je čas přidat do slovníku určité slovo? Nebo co je třeba říci tímto způsobem a ne jinak?

Jedná se o velmi komplexní problém a v lingvistických tradicích - jak v různých, tak v rámci jedné - je řešen různými způsoby. Ruská lexikografická tradice je spíše konzervativní.

U nás tradičně vycházely slovníky nová slova. To slovo v nich muselo strávit nějaký čas, než se dostalo do velkého slovníku ruského jazyka - například do vysvětlujícího nebo pravopisného. Toto je druh očistce. Pokud se slovo chovalo dobře - bylo používáno aktivně, pak po nějaké době (pět a více let) mohlo být zařazeno do obvyklého slovníku literárního ruského jazyka.

A toto dodržování tradice je do značné míry zachováno dodnes. Ruské slovníky proto dnes velmi zaostávají za naší řečí. Mnoho slov, která již aktivně používáme, se do nich obtížně dostává. Podle mě je to problém. A v této záležitosti nejsem vůbec konzervativní.

Lingvisté nyní aktivně diskutují o tom, k jaké formě slovníku se v blízké budoucnosti dostaneme. Myslím, že internetu nám dává možnost vytvořit nový typ zdroje - slovník rychlosti. V něm budeme moci zaznamenávat nová slova, i když v budoucnu nezapustí kořeny. Přirozeně s příslušnými známkami: objevilo se to tehdy - od té a té doby se s tím nikdo nesetkal. Ale ještě není.

- Pokud některá slova nejsou ve slovníku a lidé je používají, ukázalo se, že nemluví správně?

Vedete stávající konzervativní trend do bodu absurdity. Nevěřím, že mluvíme nesprávně, pokud použijeme slovo, které ještě nevstoupilo do stávajících slovníků. Nikdo například neobviňuje lidi z negramotnosti, pokud řeknou slovo „HYIP“. Absence mnoha nových slov ve slovníku hovoří spíše o zaostávání za naší lexikografickou tradicí.

- Ale co situace se slovem „káva“? Teprve nedávno bylo možné jej použít v rodě kastrů - a zároveň nebyl považován za negramotného.

Toto je jiný problém a musí být zvážen samostatně. „Káva“ nepřestala být slovem mužský. Je to tak, že lingvisté uznali neutrální pohlaví dokonce jako rovnocenné, ale přijatelné. Méně správné, ale stále v rámci literární normy. Toto je naprosto správné rozhodnutí, protože „káva“ se v rodě kastrů používá již více než století. Totéž dělají dobře vzdělaní rodilí mluvčí.

Všichni jsme se ve škole samozřejmě naučili, že je správné říkat „černá káva“, a pokud použijeme „černou“, pak je to hrubá chyba. Ale v textech známých, respektovaných a samozřejmě gramotných spisovatelů, například Konstantina Paustovského, je také „káva“ ve středním rodu. Aplikoval to autor a editor a korektor to povolili. Takže výraz v tomto případě prošel celým řetězcem kontrol.

Změnou pravidla jsme opravdu došli k tomu, že většina mluvčích ruského jazyka přestala být považována za negramotné. Není na tom nic špatného. A pokud chci, mohu nadále používat mužské pohlaví.

- Proč byla změna pravidel tak pomalá?

V různých slovnících se to stalo v různých časech. Někteří z nich tedy již dlouho přiznali neutrální pohlaví pro slovo „káva“. Ale v letech 2009-2010 si novináři všimli změny ve slovníku, který byl zařazen na seznam doporučených. V důsledku toho se kolem lexému rozvinul celý skandál.

Reakce kulturních nositelů na takové změny je vždy negativní. Protože věděli, že „káva“ je mužská. A to odlišovalo kulturního nosiče od nekulturního. Tolerance neutrum vedlo k tomu, že tato výhoda zmizela. Lidé se cítili zraněni - a to způsobilo mnoho konfliktů a vtipů.

Někdo řekl, že už nebudou pít kávu. Jiní tvrdili, že černá káva je špatná káva (nebo špatná) a černá káva je dobrá. Kultivovaný rodilý mluvčí je konzervativní a nechce, aby se změnil. To je však nevyhnutelné: někdy dochází k transformacím v rámci jazyka. Přidání kastrátu je přesně interní proces.

V ruštině jsou slova, která končí na „e“, obvykle kastrovat. A to platí pouze pro ta slova, ve kterých „e“ znamená konec. Tedy slovy odmítnutých například v „moři“. A pro neochotná slova „e“ nebo „o“ („kabát“ nebo „káva“) není konec, takže by se neměli řídit tímto pravidlem.

Modernějším příkladem je „euro“, které se okamžitě začalo používat v mužském rodě. Pravděpodobně ovlivněno slovem „dolar“. Ale postupně byl vtažen do neutrální skupiny. Protože „euro“, přestože bylo nezničitelné, skončilo „o“. A tak se to začalo chovat jako token s takovým koncem (například „okno“). Totéž se stalo s „kávou“. V běžné řeči to bylo používáno v kastraci a někdy dokonce nakloněný.

O „čistotě“ jazyka, internetovém slangu a gramotnosti

- Co si myslíte o lidech, kteří obhajují určitou „čistotu“ jazyka a protestují proti půjčování?

V jazyce je vždy boj mezi konzervativci a inovátory. Pokud přeskočíme o dvě století zpět, nevyhnutelně narazíme na spor mezi slovanofily a westernizátory. A také se vynoří jméno admirála Alexandra Šiškova, který nabídl ruské možnosti zahraničním výpůjčkám. Tato kontroverze pokračuje dodnes. A zde neexistuje žádné správné ani špatné: vždy je to otázka míry a vkusu.

V žádném případě nejsem konzervativní. Věřím, že jazyk je nucen změnit. Včetně toho, protože na to přijde hodně výpůjčka. Ale tempo pro mě, jako rodilého mluvčího, a ne lingvistu, také není vždy příjemné a pohodlné. Rozčiluje mě, když v textu narazím na neznámé výrazy, které je třeba hledat ne ve slovnících, ale na internetu. A v některých situacích bych raději použil ruská slova, jednoduše proto, že jsou známější.

Ale do značné míry jsme zapomněli, jak rozvíjet ruské protějšky k půjčování. A takzvaní strážci rodného jazyka boj stále prohrávají.

- Jak nástup internetu ovlivnil jazyky?

Toto je obrovské téma, proto se budu věnovat několika základním věcem. Rychlost šíření informací na internetu je velmi vysoká. To vytváří zvláštní podmínky pro existenci slova.

A móda začíná hrát velkou roli. V jazyce vždy existoval, ale ne v takovém měřítku. Dnes může toto slovo vystoupat na vrchol popularity a po nějaké době (často krátké) z jazyka úplně zmizet.

Existují ale i slova s ​​dlouhou životností. Dříve jsem uvedl příklad „HYIP“. Téměř okamžitě se stala populární, dokud nezmizí a je dokonce velmi aktivně využívána.

Nejprve to bylo spojeno s rapovou kulturou, ale pak velmi rychle vstoupilo do společného prostoru a začalo se nalézat v řeči různých lidí. A má každou šanci stát se obyčejným slovem, část Ruský jazyk.

Také jeden z velmi důležitých jevů v jazyce internetu je koncept „memu“. Lze to přirovnat k okřídleným slovům a výrazům, které existují velmi dlouho. Meme se ale zásadně liší od tradičních frází o chytání: na rozdíl od nich žije relativně krátce - týden, měsíc. Je dobré, když je to rok. Současně se memy objevují neustále, a to je znakem internetu.

Je důležité pochopit, že není důležitý výsledek, ale samotný proces jejich generování. To znamená, že než byl samotný proces spuštěn relativně zřídka a jeho výsledky - slova - žily dlouho (staletí nebo desetiletí). Nyní je však opak pravdou: slova jsou zapomenuta poměrně rychle, ale jsou vymyšlena téměř každý den.

- Jaké další příklady existují? Zdá se, že jste již zmínili kompresi slov dříve?

Existují další příklady vlivu internetu na jazyk. Vyžaduje rychlost, takže komprese slov je toho docela živým znakem. Například píšeme „ATP“ místo „děkuji“ nebo „zdravím“, nikoli „ahoj“.

Ještě jeden příklad - zkratky. Díky internetu se objevila zkratka, která není ruskému jazyku příliš známá. V minulosti jsme výrazy soustředěné na podstatné jméno drtivě zkrátili. CSKA je například Ústřední armádní sportovní klub. Klíčové slovo je „klub“.

A vzhledem k rozmachu internetu a vlivu angličtiny se ve velkém začaly objevovat zkratky výrazů, které nemusí být nutně spojeny s podstatným jménem. To je v angličtině celkem standardní. Například ASAP (co nejdříve) - „co nejrychleji“.

A některé z těchto zkratek pronikly do ruského jazyka. Například „imho“ (imho - podle mého skromného názoru) - „podle mého skromného názoru“. Objevily se také ruské zkratky. Například „syow“ - „dnes jsem to zjistil“. A v nultých letech jsem narazil na „ttt“-„pah-pah-pah“.

- Proč na internetu komunikujeme odlišně?

Písemnou řečí jsou obvykle velké texty: monology, romány, články. A vznik internetu vedl k tomu, že se začal aktivně využívat v konverzaci.

Chatujeme písemně. Proto byla potřeba tuto řeč revitalizovat, protože je mnohem sušší než ústní. Postrádá intonaci, výrazy obličeje, gesta.

Proto se v internetové komunikaci objevila spousta jazykových her, o kterých jsem mluvil dříve. A pak tu byly emotikony - to je další příklad znatelného vlivu internetu na jazyk.

- Jsou emotikony a emodži již součástí jazyka?

Emotikony (i když ne všechny), rozhodně. A emoji v mnohem menší míře. Přestože jsou součástí našeho komunikačního systému, jsou to stále obrázky, nikoli jazykové znaky. Mezi ty druhé patří především úsměv a zamračený smajlík.

Emotikony soutěží s interpunkčními znaménky, jako je posunutí tečky. Jsou plně integrovány do lingvistického systému v širším slova smyslu.

- Přispívá internet k rozvoji negramotnosti? Proč se toto děje?

Na internetu je velmi velká míra svobody a jazykové hry. To ovlivňuje zacházení se slovy s jejich grafickým vzhledem. V ruštině je to primárně způsobeno subkulturou padonki, která vznikla na samém konci 20. století a rozšířila se v roce 2000.

A samozřejmě během perestrojky chtěli lidé získat co největší svobodu a ode všeho, včetně pravidel pravopisu. Pak se stalo módou psát s chybami, ale ne s jakýmikoli, ale s těmi, které jsou pro negramotné lidi také netypické. Například místo „ahoj“ použijte slovo „ahoj“.

Éra „jazyka parchantů“ trvala docela dlouho - asi 10 let. To ovlivnilo toleranci chyb. Protože odchylka od pravidel pravopisu, přiznaná hravým způsobem, je odpustitelná. A díky tomu bylo možné překonat ostudu negramotnosti, která existovala v myslích sovětský lidí.

Protože není možné plně komunikovat na internetu, pokud se bojíte udělat chybu. Novednosti tedy pomohly učinit volbu spíše ve prospěch komunikace a komunikace než gramotnosti.

Móda pro „jazyk bastardů“ prošla, ale svoboda nakládání s písemným projevem zůstala zachována. A dnes každý píše kvůli vlastní gramotnosti nebo negramotnosti. Pokud je odpověď na otázku celkem jednoduchá, pak gramotnost znamená systém zákazů a omezení a internet je zpočátku prostorem svobody, který se přelévá do svobody.

- Jazyk směřuje k jednoduchosti. Lze tedy takové změny nazvat evolucí?

Umět. Pouze evolucí ne celého jazyka, ale jeho části. Například tečka na konci zprávy zmizí, protože její absence neruší porozumění. Ostatně vynecháváme to ne v každé větě, ale na konci krátké zprávy, která je již zarámovaná.

Pokud budete dodržovat pravidla, budete muset udělat tečku, ale nic špatného se nestane, pokud to neuděláte. Je nepravděpodobné, že by si partner myslel, že jste negramotní. Nyní to mnozí obecně vnímají jako zvláštní znak vyjadřující vážnost nebo nespokojenost spisovatele.

V každém případě jsou taková zjednodušení spojena s člověkem lenost. Lingvisté tomu říkají princip ekonomiky, ale to je ve skutečnosti lenost.

- Mohou taková zjednodušení časem přejít do obchodní korespondence, knih, mediálních článků?

Rád bych odpověděl, že ne. To jsou různé oblasti. Obchodní korespondence by měla být spíše gramotná a dodržovat zavedená pravidla než módní trendy. Tento způsob by se neměl přenášet ani do knih. A novinář by neměl opomenout pointu.

Přesto má běžná psaná řeč určitý vliv na to, co je mimo její sféru. Tady ale nelze nic předvídat. Možná zůstane jasná hranice, nebo některé věci přestanou být principiální.

Ohrožení běžného spisovného jazyka ale zatím nevidím. Kromě případů, kdy čtu sportovní reportáže: v nich se často setkávám s negramotností. Důvodem je, že je důležitější, aby autor rychle napsal zprávy a něco sdělil čtenáři, než aby se s nimi zkontroloval slovník.

- Co si myslíš o lidech, kteří si říkají Grammar-nacista?

Gramatičtí nacisté nejen upozorňují na negramotnost, ale snaží se zlepšit řeč. Používají to jako argument v hádce: pokud uděláte gramatickou chybu, nemůžete mít pravdu. Diskreditují tedy partnera.

Vždy mi připadalo, že jejich pozice je zranitelná, protože zasahují do komunikace. Dnes už mi chování gramatických nacistů nepřipadá jako naléhavé téma k diskusi. V poslední době jsou považováni za druh trollovékteré brání komunikaci.

Nyní přiznáváme jistou negramotnost našeho partnera. Každý píše kvůli své gramotnosti a lidé si o něm mohou svobodně vytvořit vlastní názor. To znamená, že některé chyby lze skutečně považovat za hanlivé. Postavení člověka je však v této diskusi stále častěji důležitější než jeho úroveň znalostí pravidel jazyka.

- Jaké mylné představy vás jako lingvistu nejvíce rozčilují?

Šíleně mě rozčiluje mýtus o smrti ruského jazyka. Protože největší hrozbou pro něj je, když zmizí z komunikace, komunikace. Ruský jazyk se však aktivně používá - mluvíme jím a dopisujeme si. Nemluvíme tedy o žádné smrti a degradaci. Samozřejmě se musíte starat o svůj rodný jazyk. Ale takový pláč mě štve. Často se jedná o manipulaci veřejného mínění.

Problém je pouze v jedné oblasti - v Věda a vědecké texty. Existují tendence, které jsou pro jazyk nebezpečné. Mnoho vědců píše články v angličtině. To je pochopitelné: autor chce být o své práci znám po celém světě. Pokud ale všichni dobří vědci přejdou na angličtinu, pak ztratíme terminologii, a tedy i ruský jazyk v této oblasti.

O zdvořilosti a rozvoji řeči

- Jak se k sobě mohou cizí lidé chovat neutrálně a uctivě?

V ruské etiketě vždy platilo jednoduché pravidlo: pokud znáte jméno partnera (na tom nezáleží - jméno nebo křestní jméno a patronymie), použijte jej při komunikaci, jinak to nebude zdvořilé. Dnes je toto pravidlo částečně porušeno.

V ruštině existuje obrovské množství referencí. Aktivně se používají různé formy příbuzenství, například „bratr“, „sestra“, „teta“, „strýc“, „matka“. A taxikář je často označován jako „šéf“ nebo „velitel“.

Ale to všechno jsou neformální fráze, které jsou vhodné pouze v případě, že chceme vzdálenost uzavřít. A v ruském jazyce není žádná neutrální adresa. A pokud neznáte jméno partnera, pak nemusíte vůbec používat kontaktní formuláře.

- A jak tedy volat na osobu, například v autobuse?

Stačí použít slova z řeči etiketa - "Omlouvám se", "Omlouvám se." Pokud chci upoutat pozornost, neříkám „monsieur“ nebo „Frau“, ale „promiň, upustil jsi klíče“. Na zdvořilou komunikaci to stačí.

- Proč je obvyklé, že některé lidi oslovujeme s vámi a jiné s vámi? V mnoha jazycích evropských zemí se již druhá možnost nepoužívá. Bude to tak i v ruštině?

Doufejme, že ne, protože mi příliš nejde o zjednodušení tohoto systému. A když mluvíte o mnoha evropských zemích, nemáte tak docela pravdu. Toto již samozřejmě není v angličtině, jako v některých jiných. A existují země, kde se rozsah používání „vy“ jednoduše zúžil. Slovo ale stále nezmizelo.

Domnívám se, že taková demokratizace je zcela volitelná. A nemyslím si, že by byla tendence tento systém zjednodušovat. Je spíše důležitá pro angličtinu jako světový jazyk.

Všestrannost je zde opravdu zásadní. V žádné situaci bych neměl přemýšlet o tom, jak člověka oslovit. A jiné jazyky si mohou dobře zachovat určité nuance, složitější systémy a subsystémy.

„Vy“ a „vy“ jsou nesmírně zajímavý a komplexní systém. A jeho popis je důležitou součástí lingvistického studia jazyka. Jako lingvista rád udržuji složitost. A jak je na to dopravce zvyklý, a já nemám potřebu si přát změny.

Možná je toto zjednodušení relevantnější pro mladé lidi, kteří jsou více ovlivněni globalizací.

- Jak si obohatit slovní zásobu?

Číst.

- Co číst? Klasika? Nebo už je zastaralý?

Zastaralé, ale stále užitečné. Pokud chcete obohatit svůj jazyk, musíte si přečíst všechno: moderní knihy, literatura faktu, Sovětská literatura, klasika 19. století.

Samozřejmě, pokud čtete starou literaturu, začnete používat slova, která mladší partneři možná neznají. Ale budete mít velkou slovní zásobu, což je také užitečné, protože slovní zásoba odhaluje bohatství světa.

- Mohou být filmy s dobrými dialogy pro rozvoj řeči stejně užitečné jako knihy?

Filmy s dobrými dialogy nemusí být užitečné a filmy se špatnými nemusí. Dobrý dialog je způsob, jakým mluvíme. Toto je přirozený mluvený jazyk a používáme v něm malou slovní zásobu.

A ve „špatných“ dialozích lze často použít nepřirozená slova, která se v běžné řeči obvykle nevyslovují. Ale stále je to důmyslný a náročný způsob doplňování zásob. Jednoduché - číst nejrůznější literaturu.

Life hacking od Maxima Krongauz

Knihy

Doporučuji knihu mé studentky, vážné a zajímavé lingvistky, Iriny Fufaevy - „Jak se ženám říká?». Tato práce je věnována tématu, o kterém se ve společnosti aktivně diskutuje - feminitkám, a autorka předvádí opravdu rozumný pohled na tuto problematiku.

Můj blízký kolega Alexander Piperski také napsal knihu „Konstrukce jazyka“, Za což získal ocenění„ Osvícenec “. V něm mluví o umělých jazycích a o tom, jak jsou vynalezeny. Také radím.

Doporučil bych své knihy. Nejslavnější z nich je „Ruský jazyk na pokraji nervového zhroucení”, Který je věnován přesně procesům, které jsme s vámi v tomto rozhovoru probrali. Jejím pokračováním byla kniha věnovaná vývoji jazyka na internetu - „Samostudijní kniha Albanského“, kde Albansky je takový slangový název pro ruský jazyk na internetu.

A již ve spoluautorství s pěti mladými kolegy je kniha „Slovník jazyka Internet.ru“, Což se stalo pokusem opravit slova a výrazy v ruštině, relevantní pro internetovou komunikaci. Spolu s dalšími autory jsme také vydali „Sto jazyků: Vesmír slov a významů».

Video

Zde jsem se možná odchýlil od lingvistických témat. Rád sleduji rozhovory na YouTube. Od začátku jsem pozorně sledoval Jurij Dudem. Vždy se mi zdálo, že jeho videa jsou zářivá nejen obsahem, ale i jazykovým.

Pokud s mladými rappery Dud aktivně nadává a používá slang, pak s inteligentními a staršími lidmi mluví docela správně rusky. A opravdu rád pozoruji rozmanitost jazyka Jurije a jeho partnerů.

Rád se také dívám na rozhovory Irina Shikhman a Elizaveta Osetinskaya. Myslím, že jsou velmi zvědaví, a to i z pohledu moderního ruského jazyka.